Sigillaría

 

čeleď:plavuňovité rostliny

 

Místo výskytu:převážně Severní Amerika,Evropa    (bažinatý terén)

Výška:30 až 40 metrů..Průměr kmene až 2m......až 35% kyslíku v atmosvéře podpořilo gigantický růst

Oddělení: Lycopodiophyta neboli Lycophyta – plavuňovité rostliny

Popis rostliny: kůra  s převážné části připomíná šupiny... díky těmto šupinám si lidé ve středověku mysleli,že zkameněliny které nalezli jsou zbytky kůže prehistorických příšer , neli draků .... Listy Plavuňí mohly měřit i 1m. Vyrůstaly jen na koncových výhoncích. Starší větve byly bezlisté. Na konci větví vyrůstaly šištice. Kořen se nazyvá také stigmarie. Na Stigmarie se vázaly menší kořínky nazývané též appendices. Kořeny se mezi sebou vzájemně proplétali a jednotlivé rostliny se spevňovaly mezi sebou. Což bylo zřejmě pro plavuňe duležité,protože rostly v bažinatém terénu. Na kmenech měly polštářky se stopami po odpadlých listech. Kmen nesl bohatě vidličnatě větvenou korunu. Na konci olistěných větví,na zvláštích větvích nebo přímo na kmeni přisedaly rozmnožovací orgány šišticového tvaru. Střed kmene tvořila dřeň né příliš velké tloušťky a druhotné dřevo,které nebylo vždy vyvinuto. Pruh lýka byl též velmi tenký.

 

čeleď Sigillariaceae

 

Kmeny jsou jednoduché, nebo na vrcholu 1-2 x rozvětvené. V dolní části bývá kmen často kuželovité rozšířen a přechází ve vidličnatě větvený systém kořenonosců typu Stigmaria nebo Stigmariopsis. Skulptura kmene se vyznačuje listovými polštářky sestavenými spirálně a tvořícími současně výrazné podélné řady - ortostichy. Listy vytrvávaly nejen ve vrcholových částech kmenů. Jak bývá všeobecně rekonstruováno, ale dosti dlouho i po celém kmeni, jsou jednoduché, úzké až čárkovité, popřípadě čárkovitě kopinaté, velmi dlouhé, opatřené dvěma velmi sblíženými nebo i spolu splývajícími žilkami. V horninách jsou nalézány vesměs izolovaně, jen ve velmi vzácných případech jsou přisedlé na kmenech. Po opadnutí zanechávaly na kmenech jizvy šestiúhlého obrysu, oddělené od sebe různě zdobenou kůrou. Na těchto jizvách jsou v jejich horní polovině tři malé jizvičky, umístěné vedle sebe, střední po svazku cévním a postranní po pruzích parenchymatického pletiva (parichnos). Nad horním okrajem listové jizvy je drobná stopa po jazýčku. Plodné listy jsou seskupeny ve válcovitých šišticích, které vyrůstaly buď jednotlivě, nebo v četných, hustě nad sebou seřazených přeslenech ve vyšších částech kmene. Šištice jsou označovány jako Sigillariostrobus. Bývají dlouhé až 30 cm, Jejich plodné listy (sporofyly) jsou kosočtverečně kopinatého tvaru s jedním kratičce stopkatým nebo úzce přisedlým sporangiem na bázi, Po opadnutí zanechávaly šištice na kmenech jizvy okrouhlého nebo nepravidelného obrysu. Jejich nálezy na kmenech jsou vzácné. Také sporofyly byly snadno opadavé, nacházíme je často izolovaně.

Podobně jako  u  lepidodender  jsou  kmeny  sigillarií  často  zbaveny  povrchové

vrstvy kůry s jizvami po listech. Takové kmeny, kdy jsou zachovány v místě polštářku jen dvě velké jizvy parichnové,  jsou označovány jako Syringodendron .

Sigillarie jsou známy od spodního karbonu až do permu a byly významnou složkou uhlotvorné karbonské vegetace.

 

Třída LYCOPSIDA

 

(Plavuně)

 

Plavuně mají osy nečlánkované (jen v ojedinělých případech došlo k článkování lodyh), vidličnatě větvené, často plazivé. Asimilační listy jsou úzce kopinaté až čárkovité, přisedlé a jednožilné nebo dvoužilné. Při bázi na svrchní straně mají některé typy šupinkovitý jazýček - ligulu. Výtrusnice sedí jednotlivě na spodině svrchní strany výtrusných listů nebo v jejich úžlabí (někdy jsou sesunuty na osu). Výtrusné listy jsou jen nepatrně odlišné od asimilačních listů a bývají směstnány do šištic buď stejnovýtrus-ných,nebo různovýtrusných.

Plavuně jsou známy již od siluru, ba snad již od kambria, hlavního rozvoje pak dosáhly ve svrchním karbonu, a to ve vestfálu. U fosilních existovaly patrně dvě souběžné vývojové větve této třídy. Jedna zahrnovala nízké bylinné typy a druhá dřeviny, které se silně uplatňovaly v karbonských lesích. V obou větvích se záhy rozlišily dvě skupiny, jedna s listy bez jazýčků (typy eligulátní) a druhá s listy, které měly na svrchní straně jazýček (typy ligulátní). Vývoj obou větví byl později značně potlačen, dnes jsou zastoupeny jen nepatrnými zbytky.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

citace knihy: FLÓRA PRODUKTIVNÍHO KARBONU OSTRAVSKO-KARVINSKÉHO REVÍRU

    ÚSTŘEDNÍ  ÚSTAV  GEOLOGICKÝ,Eva Purkyňová,

Obálku navrhl Jiří Izera,Redaktora publikace: Marie Puchtová

Technický redaktor: Oldřich Dunka ,Vytiskly Středočeské tiskárny provozovna 113 v Praze,

13,00 AA - 13,26 VA - D 13*10192 - ST - 113-1875 61

 Náklad 300 výtisků — 03/11 — I. vydání,63 III

 

Sigillaria sp.

 

List Sigillaria sp.

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zdeněk V.Špinar . Kniha o pravěku . 2 přepracované vydání . Praha: Albatros . vydáno 1988 . str. 252 . ISBN 13-722-88 14/56

 

Language selection here!!!

 

kresba Sigillarie

 

--------------------

Zdeněk V.Špinar . Kniha o pravěku . 2 přepracované vydání . Praha: Albatros . vydáno 1988 . str. 252 . ISBN 13-722-88 14/56

 
 
 
 
TOPlist