Permafrost

Věčně zmrzlá půda

Věčně zmrzlá půda, známá také pod anglickým termínem permafrost (slovo vzniklé sloučením „permanent“ a „frost(y)“, neboli stále zmrzlý) nebo pergelisol je půda v polárních oblastech, která ani v létě nerozmrzá. Je to nejsvrchnější část litosféry, která má po dobu dvou let teplotu 0 °C a nižší. Mocnost permafrostu je od několika cm až po 1 450 m (promrzá nejen vlastní půda, ale i podloží) a značně kolísá od místa k místu.

Na permafrostu je vegetace omezena hloubkou, do jaké permafrost v létě rozmrzá. V polárních oblastech se permafrost vyskytuje v oblastech věčného ledu a v oblasti tundry. V tundře přes krátké léto povolí povrchový led a na tenké vrstvě zeminy třeba i odkvetou byliny, zatímco podloží zůstává zmrzlé trvale. V oblastech s teplejšími léty se vyskytuje i tajga. Pohyb půdy po permafrostu pak může způsobit fenomén zvaný opilý les. Jde o biotopy např. asijských sobů, losů nebo severoamerických karibu.

Permafrost se může vyskytovat i pod mořskou hladinou: Vznikl v poslední době ledové, na jejímž konci byl zatopen díky zvýšení hladiny oceánů. Teplota moře v současné době nestačí k roztání, a tak permafrost stále přetrvává.

Permafrost je znám jak ze Země, tak i z dalších vesmírných těles jako například z Marsu či Měsíce.

S permafrostem jsou spojeny specifické geomorfologické formy jako kamenné věnce, bajdžarachy, kryoplanační terasy nebo pingo.

Rozšíření permafrostu

Podle plochy, kterou zabírá, rozlišujeme permafrost:

souvislý – tam, kde zabírá více než 80 % plochy; průměrná roční teplota (MAAT) je zde nižší než 0 °C
nesouvislý – tam, kde zabírá 30–80 % plochy
sporadický (ostrovní)– zabírá méně než 30 % plochy

Na rozšíření permafrostu má vliv:

orientace svahů – více se tvoří v extrémně zastíněných oblastech severních nebo východních svahů
bloková pole, kamenná moře (snižují teplotu okolí o 4–7 °C)
svahy se sklonem menším než 30°
místa s výskytem sněžníků (akumulací sněhu)