Miocén

Miocén (23 Ma - 5,33 Ma před současností) je nejdelší geologická epocha v období kenozoika, resp. neoficiální pomocné časové jednotky terciéru (třetihor), spadá do mladší terciérní periody neogénu. Jméno této epoše dal anglický geolog Charles Lyell. Jméno je odvozeno od řeckého slova meiōn (méně) a latinského recens (současnost) - tedy "méně současný". Název odkazuje k odhadu, že v miocénních mořích bylo přibližně o 18% méně moderní bezobratlé fauny, než v mladším pliocénu. A mořská bezobratlá fauna je často důležitá pro určení stáří konkrétních usazených hornin, některé druhy jsou tzv. vůdčími fosiliemi.

Geologie a klima

V obou Amerikách v důsledku subdukcePacifiku vznikají AndySkalnaté hory, na jižním okraji Severní Ameriky se začal formovat poloostrov, který později, v pliocénu vytvořil pevninskou šíji mezi Severní a Jižní Amerikou, po celý miocén jsou však oba kontinenty ještě odděleny mořem. V důsledku spojování kontinentů na východní polokouli se zmenšoval rozsah vnitrozemských moří. Velice složitý byl vývoj dříve tropického oceánu Tethys, předchůdce dnešního Středozemního moře. Zde ustupuje moře z oblasti Paratethydy, tedy i z území dnešního Česka. Ve stejné oblasti dochází k výzdvihu AlpKarpat. Moře je zde částečně vytlačováno tektonickým zdvihem oblasti, v jiných částech, jde i o oblast dnešní MoravySlezska, též díky horizontálním směrem odjinud nasouvaným horninovým příkrovům. Moře Tethys mizí též z Blízkého východu, kde po něm zůstávají uzavřená nebo téměř uzavřená vnitrozemská moře či jezera, jde o ČernéKaspické moře nebo Aralské jezero. V důsledku postupující kolize africkéeuroasijské tektonické desky byl uzavřen dnešní Gibraltarský průliv. V Asii došlo ke kolizi s Indickým subkontinentem, přičemž byla započata tvorba Himálaje.

Spodní a střední miocén byl nejteplejším obdobím neogénu a klima bylo teplejší i než v předcházejícím období oligocénu; ve střední Evropě se odhaduje, že byla průměrná teplota oproti předchozímu stavu až o 9 °C vyšší. Na Antarktidě se již od eocénu postupně rozšiřoval ledovcový štít, v Arktidě však žádné trvalé zalednění neexistovalo. V pozdním miocénu se již mj. v důsledku mohutných horotvorných procesů začalo ochlazovat a s ochlazením souviselo i vysušování klimatu s příslušnými důsledky pro živé ekosystémy. Přesto byl pozdní miocén podstatně teplejším obdobím než současnost, ani v této době bychom žádné významné zalednění na severu nenašli.

Důvodů k pozdněmiocénnímu ochlazení mohla být celá řada. Jednalo se pravděpodobně o kombinaci několika dlouhodobých trendů, konkrétně o otevření spojení mezi ArktidouAtlantikem, omezení mořského proudění v oblasti Indonésie, značný vliv jistě měla tvorba vysokých pásemných pohoří na stycích tektonických desek jako jsou Alpy, Skalnaté hory, Andy či Himálaj, vyšší nadmořská výška kontinentů, ale též větší množství nově odhalených hornin, které chemicky interagovaly s atmosférou a odnímaly z ní tak oxid uhličitý. Vysoká a mnoho kilometrů dlouhá pohoří začala vytvářet srážkový stín, díky němuž se rozšiřovala bezlesá krajina a zdůrazňoval ráz kontinentální ráz klimatu.

Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation                                                                                         

 

              Mlži a plži Miocénu-Pannon,Sarmat

 

Melanopsis sp.

Fosilní plž Melanopsis sp.

 

Cardium vindobonense vindobonense

Fosilní mlž Cardium vindobonense vindobonense

 

Cardium latisulcum

Fosilní mlž Cardium latisulcum.

 

Congeria sp.

Fosilní mlž Congeria sp.

 

Unio sp.

Fosilní mlž Unio sp.

 

Pirenella picta picta

Fosilní plž Pirenella picta picta .

 

Pirenella disjuncta disjuncta

Fosilní plž Pirenella disjuncta disjuncta .

 

Pirenella picta picta

Fosilní plž Pirenella picta picta . Vyobrazení v písku .

 

Irus gregarius dissitus

Fosilní mlž Irus gregarius dissitus .

 

Ervilia dissita dissita

Fosilní mlž Ervilia dissita dissita .

 

Dorsanum sp.

Fosilní plž Dorsanum sp.

 

Language selection here!!!

 
 
 
 
TOPlist