Megaloceros giganteus

Megaloceros giganteus (z řečtiny μεγαλος-megalos-obrovský a κερας-keras-roh) byl obří specializovanou formou stepních jelenů ,  která se vyvinula ve středním pleistocénu ,  asi před 400 000 lety .  Během dalšího vývoje v Evropě se postupně zvětšují tělesné rozměry megalocera. M. giganteus se tak stal největším jelenovitým vůbec. Megaloceros dorůstal v kohoutku výšky 2,1 metrů a délky těla kolem 3 metrů; jeho paroží dosahovalo rozpětí až 3,7 metru (rekordní velikost paroží u všech kopytníků). S tak obrovským parožím samozřejmě Megaloceras nemohl žít v lesích. Byli obyvateli studené stepi a tundry . Hlavu a krk nosili nejspíš vodorovně jako sobi . Netvořili stáda, ale žili spíše samotářsky jako losi . Koncem nejmladší doby ledové ve střední Evropě postupně vymírali a poněkud déle se udrželi jen v Evropě západní (Irsko). Poslední zástupci zde vyhynuli asi před 7700 lety . Přítomnost Megalocera v době raně historické není zcela dokázána . Různé skulptury považované za zobrazení megalocera se později ukázaly být zobrazením daňků .

Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation

 

Megaloceros giganteus - Pravá vrchní čelist se dvěmi zuby

Pleistocén - Polsko

 

Ftagmenty paroží Megaloceros giganteus  stáří 13-60 000 let Pleistocén

Lokalita: Porýní Německo - Kiesgrubenfund

 

 

Soubor: Irish Elk front.jpg

 

Megaloceros giganteus
Stratigrafický výskytPleistocén
alternativní popis obrázku chybí
Kostra "irského veledaňka"
Vědecká klasifikace
Říše Živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád přežvýkavci (Ruminantia)
Čeleď jelenovití (Cervidae)
Rod Megaloceros
Binomické jméno
Megaloceros giganteus
Blumenbach, 1799
 
 
 
 
TOPlist