Lepidodendron:        

                čeleď:plavuňovité rostliny

 

Místo výskytu:převážně Severní Amerika,Evropa    (bažinatý terén)

Výška:30 až 40 metrů..Průměr kmene až 2m......až 35% kyslíku v atmosvéře podpořilo gigantický růst

Oddělení:  Lycopodiophyta neboli Lycophyta  –  plavuňovité rostliny

Popis rostliny: kůra  s převážné části připomíná šupiny... díky těmto šupinám si lidé ve středověku mysleli,že zkameněliny které nalezli jsou zbytky kůže prehistorických příšer,neli draků.... Listy  Plavuňí mohly měřit i 1m.Vyrůstaly jen na koncových výhoncích.Starší větve byly bezlisté.Na konci větví vyrůstaly šištice. Kořen se nazyvá také stigmarie. Na Stigmarie se vázaly menší kořínky nazývané též appendices. Kořeny se mezi sebou vzájemně proplétali a jednotlivé rostliny se spevňovaly mezi sebou. Což bylo zřejmě pro plavuňe duležité,protože rostly v bažinatém terénu. Na kmenech měly polštářky se stopami po odpadlých listech. Kmen nesl bohatě vidličnatě větvenou korunu. Na konci olistěných větví,na zvláštích větvích nebo přímo na kmeni přisedaly rozmnožovací orgány šišticového tvaru. Střed kmene tvořila dřeň né příliš velké tloušťky a druhotné dřevo,které nebylo vždy vyvinuto. Pruh lýka byl též velmi tenký.

 

Lepidodendron Sternberg

 

Kmeny se vyznačují charakteristickou skulpturou listových polštářků, které jsou zřetelné zvláště na kmenech a silnějších větvích, poněvadž ty jsou již bezlisté. Listy se uchovaly jen na mladších větévkách. Jsou protáhle kopinatého tvaru, dlouhé až 1 m, v příčném průřezu kosočtverečné. Polštářky jsou seřazeny buď těsně vedle sebe, nebo bývají od sebe odděleny úzkými pruhy kůry. Jsou různého tvaru, v hrubých rysech však vždy kosočtverečného (obr. 5). Přibližně ve středu leží vlastní jizva po listu, více nebo méně kosočtverečného obrysu, se třemi jizvičkami. Jizvička umístěná ve středu je stopou po svazku cévním, dvě postranní, zvané parichnos, jsou stopou po pruzích parenchyma- tického pletiva. Nad horním okrajem listové jizvy je další malá jizvička po jazýčku-ligule. Celý polštářek je ještě podélnou linií (kýlem) rozdělen na dvě poloviny. Tento kýl bývá zvláště v dolní polovině, pod jizvou listu, příčně rýhován. Pod dolním okrajem listové jizvy bývají ještě dva oválné vtisky, zvané též parichnos. Výtrusnicové šištice vyrůstají na koncích mladších větévek, u některých druhů vyrůstaly šištice pravděpodobně na krátkých, vidličnatě větvených osách, střídavě ve dvou řadách přímo z kmene a na bázi hlavních větví.

Kmeny lepidodender bývají často, ať již vlivem fosilizačním, nebo vlivem transporttu, obvykle předcházejícího jejich konečnému uložení, značně poškozeny a scházejí na nich nejvyšší vrstvy kůry. Tyto tzv. dekortikáty nelze pak již přisoudit určitému druhu. Jsou označovány takto:

 

Bergeria - schází nejsvrchnější vrstva kůry a zůstala jen hrubá skulptura polštářků s jizvičkou ve středu po svazku cévním.

 

Aspidiaria- jsou zřetelné jen obrysy vnitřní strany polštářků s jizvičkou ve středu. Polštářek je podélně jemně rýhován.

 

Knorria - kosočtverečné polštářky již zcela scházejí, jsou zřetelné jen delší nebo kratší podélné výčnělky, které jsou stopami po svazcích cévních s parichnovým pletivem.

 

Aspidiopsis - zcela se již odloučila primární i sekundární kůra. Zbytek jsou vlast-ně jen výlitky kmenů. Vyznačují se podélnými přerušovanými úzkými pruhy, jež jsou stopami po dřeňových paprscích.

 

Příčný průřez kmenem lepidodendra s vyznačením jednotlivých vrstev kůry je zobrazen na obr. 6. Kořenonosné orgány jsou typu Stigmaria (jsou popsány v další části kapitoly).

 

Třída LYCOPSIDA

 

(Plavuně)

 

Plavuně mají osy nečlánkované (jen v ojedinělých případech došlo k článkování lodyh), vidličnatě větvené, často plazivé. Asimilační listy jsou úzce kopinaté až čárkovité, přisedlé a jednožilné nebo dvoužilné. Při bázi na svrchní straně mají některé typy šupinkovitý jazýček - ligulu. Výtrusnice sedí jednotlivě na spodině svrchní strany výtrusných listů nebo v jejich úžlabí (někdy jsou sesunuty na osu). Výtrusné listy jsou jen nepatrně odlišné od asimilačních listů a bývají směstnány do šištic buď stejnovýtrus-ných,nebo různovýtrusných.

Plavuně jsou známy již od siluru, ba snad již od kambria, hlavního rozvoje pak dosáhly ve svrchním karbonu, a to ve vestfálu. U fosilních existovaly patrně dvě souběžné vývojové větve této třídy. Jedna zahrnovala nízké bylinné typy a druhá dřeviny, které se silně uplatňovaly v karbonských lesích. V obou větvích se záhy rozlišily dvě skupiny, jedna s listy bez jazýčků (typy eligulátní) a druhá s listy, které měly na svrchní straně jazýček (typy ligulátní). Vývoj obou větví byl později značně potlačen, dnes jsou zastoupeny jen nepatrnými zbytky.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

citace knihy: FLÓRA PRODUKTIVNÍHO KARBONU OSTRAVSKO-KARVINSKÉHO REVÍRU

    ÚSTŘEDNÍ  ÚSTAV  GEOLOGICKÝ,Eva Purkyňová,

Obálku navrhl Jiří Izera,Redaktora publikace: Marie Puchtová

Technický redaktor: Oldřich Dunka ,Vytiskly Středočeské tiskárny provozovna 113 v Praze,

13,00 AA - 13,26 VA - D 13*10192 - ST - 113-1875 61

 Náklad 300 výtisků — 03/11 — I. vydání,63 III

 

Ontogeneze u Lepidodendronu

V ontogenezi se nejprve vytvořil
oporný systém oddenků, pak
olistěný kmen a nakonec koruna.
 

Language selection here!!!

 

kresba Lepidodendron

 
 
 
 
TOPlist