KORDAITY - cordaites

Význačným typem svrchnokarbonských stromů byly nahosemenné KORDAITY (Cordaitaceae). Dorůstaly do výše přes 10 metrů. Kmen měly hladký,ukončený bohatě větvenou korunou. Na větvích byly ve šroubovici rozestaveny celokrajné,až 1metr dlouhé pentlicovité listy. Žilnatinu listů tvořily vzájemně rovnoběžné probíhající žilky.Květenství kordaitů měla tvar šištic. Listeny ve spodní části šištic byly sterilní,v hořejších částech šištic vyrůstaly v paždí listenu buď tyčinky,nebo stopkatá vajíčka. Nitky tyčinek byly zakončeny třemi až šesti prašníky. Vajíčka byla opatřena jedním obalem (integumentem). V pylové komůrce byl nalezen pyl.

Třída CORDAITOPSIDA

 

Zástupce této třídy známe jen ve stavu fosilním. Třída obsahuje výlučně jen dřeviny se štíhlými, hladkými kmeny, které dosahují výšky až 30 m. Měly bohatě rozvětvenou korunu a dlouhé, pentlicovité a celokrajné listy, sestavené na větvích spirálně, s rovnoběžnou vidličnatě dělenou žilnatinou. Květy jsou seskupeny do jehnědovitých klásků, jsou různopohlavné. Semena vzhledu peckovic byla bez zárodků. Kořeny těchto dřevin jsou velmi dlouhé, vodorovné, nebo směřují šikmo dolů; zřejmě sloužily k udržení stability mohutných kmenů v bažinaté měkké půdě. Cordaity jsou typem pteridospermickým.

Řád Cordaitales

čeleď Cordaitaceae

Čeleď cordaitů je známa z celého vestfálu, Stefanu i permu. Kmeny se vyznačovaly mohutnou dřeňovou dutinou, která se během růstu roztrhávala v příčné ploténky. Jejich jádra (výlitky) mají proto povrch příčně hrubě rýhovaný. Označujeme je jako Artisia Sternberg (obr. 49). Na mladších kmenech a větvích - Cordaicladus bývají patrny příčně protažené eliptické jizvy po opadlých listech. Listy jsou velmi dlouhé, dosahují délky až 1 m, zatím co šířka dosahuje až 20 cm. Čepele jsou vyztuženy sklerenchymatickými podélnými a příčnými pruhy, které jsou na nich patrny jako slabší

vyniklé proužky mezi žilnatinou. Jinak jsou listy ploché, kožovité, kopinatého až široce čárkovitého tvaru, vždy jednoduché. Žilnatina je charakteristická paralelním uspořádáním jemných žilek, vidličnatě dělených. Žilky mohou být buď všechny stejně silné, nebo se silnějšími se střídá jedna nebo několik slabších. Podle jejich uspořádání rozlišujeme několik typů listů cordaitů. Květenství v podobě řídkých šištic nebo klásků přisedala v úžlabí listů. Samčí šištice měly dosti silné vřeteno, na němž byly spirálně uspořádané listeny, naspodu několik listenů kratších, výše pak listeny delší, v jejichž úžlabí vyrůstaly zkrácené osy nesousí tyčinky s prašníky (mikrosporangiemi). Samičí květenství byla podobná, jejich vřetena byla silnější a v úžlabí sterilních listenů vyrůstaly velmi zkrácené osy nesoucí na stopkách (řidčeji skoro přisedlá) vajíčka. V obou případech naspodu těchto úžlabních plodných zkrácených os přisedá několik sterilních šupinek. Semena popisovaná podle vnějšího vzhledu bývají označována jako Cardicarpus (srdčitá), Samaropsis, Cordaicarpus, Cyclocarpon apod. Květy a květenství se nazývají Cordaianthus

Cordaity byly, jak se zdá, na mnohých místech hlavní složkou lesních porostů. Nasvědčuje tomu místy velké nahromadění listů. Podle tvaru listů a charakteru jejich žilnatiny jsou rozlišovány tři umělé rody:

Eucordaites Unger

Dorycordaites GranďEury

Poacordaites GranďEury

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

citace knihy: FLÓRA PRODUKTIVNÍHO KARBONU OSTRAVSKO-KARVINSKÉHO REVÍRU ÚSTŘEDNÍ  ÚSTAV  GEOLOGICKÝ,Eva Purkyňová,

Obálku navrhl Jiří Izera,Redaktora publikace: Marie Puchtová Technický redaktor: Oldřich Dunka ,Vytiskly Středočeské tiskárny provozovna 113 v Praze,

13,00 AA - 13,26 VA - D 13*10192 - ST - 113-1875 61     Náklad 300 výtisků — 03/11 — I. vydání,63 III

 

Psygmophyllum delvali

lokalita Karviná - Sušské souvrství

svrchní Karbon cca 321mil.let

Psygmophyllum delvali Cambier et Renier

Velké klínovité listy, dlouhé až 40 cm, široké naspodu 0,5 cm a na konci až 20 cm, byly na kmenech a větvích sestaveny ve spirále. Vpředu jsou obloukovité nebo rovně uťaty a ostrými, nestejně hlubokými zářezy dřípeny v nepravidelné klínovité úkrojky. Žilnatina je vějířovitá, vidličnatě dělená, u horního konce vždy velmi, jemná a hustá. Listy nacházíme jen izolovaně, obvykle jsou nahromaděny ve velkém množství, podobně jako listy cordaitů. Současně s listy nalezl V. Šusta mnoho úlomků větví, které označuje jako Psygmocladus lepidodendriformis, šištic - Psygmostrobus lepidodendriformis a plodů - Psygmocarpus incertus, o nichž se domnívá, že náleží ke zmíněnému rodu.

Výskyt: vrstvy sušské a doubravské.                   

 

Cordaites

Jádro stonku / větve Kordait ... cordaites

 

Cordaites

Polovina jádra  středové dřeně stonku / kmínku kordaitu (cordaites)..... Velice čitelná středová osa

 

List

 

           Dekortikát Kordait

Dekortikát kordaitu...Zanikající vzor kůry u silnějšího spodku stromu.

 

Kmínek kordaitu.Zřejmně napadnut červotočem.Na snímcích je zřetelné i semeno velikosti větší fazole....neurčeno

 

List kordaitu č.1

 

List kordaitu č.2

 

Language selection here!!!

 

--------------------

Zdeněk V.Špinar . Kniha o pravěku . 2 přepracované vydání . Praha: Albatros . vydáno 1988 . str. 252 . ISBN 13-722-88 14/56

 
 
 
 
TOPlist