Karbonské období

 

..jeho počátek se  datuje před 354 miliony lety...

..jeho konec před 289 miliony lety.

Karbon je geologický útvar prvohor . Dělení karbonu se stále vyvíjí , nicméně se obecně dělí na starší spodní karbon a mladší svrchní karbon . V mezinárodním stratigrafickém dělení se spodní karbon nazývá mississip a svrchní karbon je nazýván pennsylvan .Doba jeho trvání se odhaduje na 65 milionů let .  Pro období karbonu je typické klima se značnými teplotními rozdíly mezi rovníkovými a polárními oblastmi .  V oblasti jižního pólu se nachází rozsáhlé zalednění . Střídání glaciálů a interglaciálů způsobuje rychlé kolísání hladiny světového oceánu . Tyto podmínky byly v oblastech s humidním klimatem ideální pro vznik ložisek černého uhlí.

Karbonská fauna: V karbonu žije různý hmyz, krytolebci, žraloci a paprskoploutvé ryby. Ve svrchním karbonu se objevují plazi (Reptilia) a plazovití savci (Synapsida). Během karbonu vymřely pancéřnaté ryby.

 

Karbonská flóra: Charakteristické jsou uhlotvorné stromovité přesličky (Sphenophyta) a plavuně (Lycophyta), které dosahovaly obrovských rozměrů . Další velmi významným typem rostlin byly tzv. kordaity , až 30 metrů vysoké stromy se štíhlými kmeny, jenž se nepravidelně rozvětvoval v korunu. Tyto gigantické stromy , podobné rostlinám nahosemenným, měly široké pentlicovité listy se souběžnou žilnatinou, jež vyrůstaly na větvích ve šroubovicích . Ke konci karbonu nastává suché klima, jež má za následek vymření některých rostlinných skupin, jakými byly např. stromovité kapradiny . Jejich fragmenty spolu se zdeformovanými stonky jiných rostlin lze nalézt v podložních či nadložních polohách uhelných slojí.

 

 

                Paleogeografické

                   poměry

 

Na počátku karbonu byly pevniny rozděleny na několik paleokontinentů Gondwanu, Laurussii, Siberii a další menší mikrokontinenty. Larussia ležela v oblasti rovníku. Gondwana ležela rozprostřena kolem jižního pólu a ve vyšších šířkách. Ve spodním karbonu (dinantu) se Gondwana přibližuje k Laurussii. Srážka Gondwany a Larussie má za následek vznik variského horstva (variscidy), které má své odpovídající ekvivalenty i v Africe a v Severní Americe. Součástí variského horstva byl i Český masiv. Variské horstvo se táhlo podél rovníku a dále se stáčelo k severovýchodu.

 

 

 

 

 

           Podmínky vzniku zkamenělin

Zachování se zbytků organismu v podobě fosilie je situace velmi náhodná a k tomu aby proběhla je nutné splnění několika podmínek.

Vždy když nějaký živočich uhyne podléhá jeho tělo ihned rozkladu a většinou rychle zmizí. Takže, aby se alespoň část organismu zachovala musí být splněna řada podmínek a díky tomu je vznik zkameněliny něčím vyjímečným, a proto fosilní společenstvo zdaleka neodpovídá celkovému původnímu společenstvu, ale i tak nám zkaměněliny poskytují spoustu informací o vývoji života na Zemi.

Samotný organismus musí být schopný fosilizace. Zejména musí obsahovat pevné a odolné části, protože ty měkké se velmi rychle rozkládají. Organismy, které jsou tvořeny jen měkými tkáněmi mají šanci stát se zkaměnělinou velmi velmi malou a to jen za velmi specifických podmínek, ale spíše často nalézáme jen stopy po jejich činnosti - ichnofosilie.

 

Tělo musí být co nejříve po uhynutí uchráněno před rozkladnými procesy. Toto v drtivé většině případů zajistí překrytí organismu sedimentem. Vrstva usazenin se mnohém lépe tvoří ve vodním prostředí něž na souši, proto většina zkamenělin pochází z oceánů, moři a jezer (ať už tam organismy žily nebo byly splaveny). Na souši může zakrytí organismů nastat např. při sopečných erupcích nebo písečných bouřích a také se často uchovávají zejména zbytky obratlovců v jeskyních, ale i tam hraje roli voda, která kosti zakryje jílovitými usazeninami.

 

Charakter sedimentu také podmiňuje vznik zkaměneliny. U něj záleží na mnoha faktorech. Např. čím jemnozrnnější materiál tím lépe. Také je lepší pro vodu nepropustný sediment než sediment propustný. Velmi důležitý je i chemismus sedimentu ve vzathu k chemismu ogranického zbytku. V sedimentu se také musí nacházet přiznivé minerální roztoky, aby postupně nahrazovali organický zbytek.

 

Jestliže jsou tyto podmínky splněny může nastat proces fosilizace, ale další osud zkameněliny je spjat s osudem sedimentu, což znamená, že jestli se dostane sediment do velkých tlaků a teplot, může být fosilie zničena. Takto bývají fosilie nenávratně zničeny zejména ve starých horninách.
 

 

 

Language selection here!!!

 

Informace:

Lepidodendrony tvořily spolu s
dalšími plavuněmi bažinaté lesy
v karbonu a jejich odumřelé
kmeny daly v anaerobním
prostředí vzniknout karbonizací
černému uhlí.
 

 
 
 
 
TOPlist