Kapradinovité rostliny

            Polypodiophyta-Kapradiny

 

Kdy:  první zástupci této čeledi se na Zemi objevili ve středním devonu........

                  .......svého vrcholu dosáhli v karbonu až permu.

 

     Karbonská květena byla sice velmi bohatá na různé kapradiny , ovšem né tak bohatá , jak se soudilo dřive . Zjistilo se totiž , že část vějířů kapradidnového vzhledu , které tvořili hlavní část našich fosilních dokladů s karbonských pánví,náleží již mezi primitivní rostliny nahosemenné (tzv.semenné kapradiny)  . V porovnání se součastnými kapradinami je možno u karbonských zástupců poukázat na jednu zajímavost . Recentní kapradiny je možno rozdělit do dvou velkých skupin : typy leptosporangialní (jejich výtrusnice vznikají z jedné pokožkové buňky) a typy eusporangialní (jejich výtrusnice vznikají z několika pokožkových buněk) .

 

Třída PTEROPSIDA

(Kapradiny)

Kapradiny mají osy zpravidla nečlánkované, plné, zachycené v půdě buď odden-ky, většinou plazivými, nebo přímo kořeny. Jsou to ponejvíce rostliny vytrvalé, auto-trofní, buď pozemní, nebo i epifytické, vzrůstu trsnatého, liánovitého s popínavými lodyhami nebo i listy, řidčeji stromovitého. Mají veliké řapíkaté listy (makrofyly), které bývají v mládí spirálně svinuty a namnoze pokryty šupinatými plevinami. Listy jsou většinou bohatě peřeny, mají vzhled velkých vějířů, řidčeji mívají jednoduchou čepel listovou. Mohou být stejnotvaré, tj. slouží účelům asimilačním a současně nesou výtrusnice (na okraji nebo na své spodní straně), nebo dvojtvaré, rozlišené na trofofyly a sporofyly. U kapradin známe také listy heteromorfní, tj. takové, kdy část téhož listu je jalová (sterilní) a část je přeměněna v morfologicky rozdílné lístky plodné. Plodné listy se zde nikdy nesdružují v klasovité nebo jiné soubory. Na listech je význačná jejich žilnatina, buď vidličnatě, nebo zpeřeně dělená. Vyšším typem je žilnatina vytvářející síťovitá oka (anastomozující). Povrch listů bývá bud lysý (na otiscích často jen zdánlivě), nebo pokrytý trichomovými útvary v podobě chlupů. Výtrusnice se tvoří na okraji nebo na spodní straně listových čepelí, popřípadě i na listových vřetenech, je-li čepel lístků redukována. Jsou stejnovýtrusné i různovýt rusné. Během vývoje došlo k zjednodušování stavby výtrusnic. U typů archaičtějších vznikají z většího počtu pokožkových mateřských buněk a v době zralosti mají stěnu tlustou, složenou z několika buněčných vrstev. Naproti tomu u zástupců vývojově pokročilejších dává vznik výtrusnici jen jediná pokožková mateřská buňka. Zralá výtrusnice má stěnu pak jednovrstevnou. Kapradiny s výtrusnicemi prvého typu jsou označovány jako tlustovýtrusnicové (eusporangiátní) a druhého typu jako tenkovýtrusnicové (leptosporangiátní). Výtrusnice bývají buď volné, jednotlivé, nebo seskupené v plodní kupky (sori); někdy spolu i navzájem srůstají v masivnější útvary, zvané synangia. Bývají chráněny bud ohrnutým okrajem čepele, nebo šupinkovitým útvarem zv. ostěrou (indusiem) různého tvaru. Masivnější výtrusnice bývají nahé. Při otevírání výtrusnic hraje důležitou úlohu pruh mechanického pletiva, složeného z buněk se ztlustlými stěnami, tzv. prstenec (annulus). Poloha tohoto prstence a jeho tvar a délka jsou důležitými systematickými  znaky.

Primitivní kapradiny (skupina Profilicinae) jsou známy již z devonu. Jednotlivé čeledi pak dosahovaly svého vrcholného rozvoje v různých geologických  dobách. Dodnes jsou rozšířeny téměř po celém povrchu zemském; největšího rozvoje dosahují v

tropech, směrem k pólům jich ubývá. Kapradiny vynikají obrovskou tvarovou rozma-nitosti v úpravě listů a současně i značnou variabilitou listů u jednotlivých druhů. Pro jejich přesné řazeni do přirozené botanické soustavy je důležitá nejen znalost jejich výtrusnic, ale též anatomických poměrů. Zvláště obtížné je systematické třídění starších, fosilních kapradin, z nichž nacházíme menší nebo větší úlomky listových vějířů, mnohdy jen sterilní, popřípadě výtrusnice špatně zachované.

Poněvadž však mnohé z kapradin jsou důležitými činiteli ve floristické strati-grafii, vypracovali A. Brongniart, D. Stur a H. Potonié pro jejich listy, bez ohledu na výtrusnice a anatomii, systém, který vychází pouze z vnějších morfologických znaků listů kapradinovitého typu. Z hlediska přirozené taxonomie je však tato soustava umělá. Zahrnuje proto též listy většiny rostlin kapraďosemenných (Pteridospermopsida), neboť vnějším tvarem se listy těchto rostlin listům kapradin v mnohém silně podobají. V běžné praxi je však tato soustava velmi potřebná, a to zejména pro práci v útvaru permokarbonském. V novější době se v popisné paleontologii pro listy takového rázu používá souborného názvu Pteridophylla.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

citace knihy: FLÓRA PRODUKTIVNÍHO KARBONU OSTRAVSKO-KARVINSKÉHO REVÍRU

    ÚSTŘEDNÍ  ÚSTAV  GEOLOGICKÝ,Eva Purkyňová,

Obálku navrhl Jiří Izera,Redaktora publikace: Marie Puchtová

Technický redaktor: Oldřich Dunka ,Vytiskly Středočeské tiskárny provozovna 113 v Praze,

13,00 AA - 13,26 VA - D 13*10192 - ST - 113-1875 61

 Náklad 300 výtisků — 03/11 — I. vydání,63 III

 

 

Paripteris gigantea

 

Semeno.... Trigonocarpus

 

Mariopteris nervosa

 

Language selection here!!!

 
 
 
 
TOPlist