plavuňovité rostliny

 

Místo výskytu:převážně Severní Amerika,Evropa    (bažinatý terén)

Výška:30 až 40 metrů..Průměr kmene až 2m......až 35% kyslíku v atmosvéře podpořilo gigantický růst

Oddělení: Lycopodiophyta neboli Lycophyta – plavuňovité rostliny

Popis rostliny: kůra  s převážné části připomíná šupiny...díky těmto šupinám si lidé ve středověku mysleli,že zkameněliny které nalezli jsou zbytky kůže prehistorických příšer,neli draků....Listy Plavuňí mohly měřit i 1m.Vyrůstaly jen na koncových výhoncích.Starší větve byly bezlisté.Na konci větví vyrůstaly šištice.Kořen se nazyvá také stigmarie.Na Stigmarie se vázaly menší kořínky nazývané též appendices.Kořeny se mezi sebou vzájemně proplétali a jednotlivé rostliny se spevňovaly mezi sebou.Což bylo zřejmě pro plavuňe duležité,protože rostly v bažinatém terénu.Na kmenech měly polštářky se stopami po odpadlých listech.Kmen nesl bohatě vidličnatě větvenou korunu.Na konci olistěných větví,na zvláštích větvích nebo přímo na kmeni přisedaly rozmnožovací orgány šišticového tvaru.Střed kmene tvořila dřeň né příliš velké tloušťky a druhotné dřevo,které nebylo vždy vyvinuto.Pruh lýka byl též velmi tenký.

 

Třída LYCOPSIDA

 

(Plavuně)

 

Plavuně mají osy nečlánkované (jen v ojedinělých případech došlo k článkování lodyh), vidličnatě větvené, často plazivé. Asimilační listy jsou úzce kopinaté až čárkovité, přisedlé a jednožilné nebo dvoužilné. Při bázi na svrchní straně mají některé typy šupinkovitý jazýček - ligulu. Výtrusnice sedí jednotlivě na spodině svrchní strany výtrusných listů nebo v jejich úžlabí (někdy jsou sesunuty na osu). Výtrusné listy jsou jen nepatrně odlišné od asimilačních listů a bývají směstnány do šištic buď stejnovýtrus-ných,nebo různovýtrusných.

Plavuně jsou známy již od siluru, ba snad již od kambria, hlavního rozvoje pak dosáhly ve svrchním karbonu, a to ve vestfálu. U fosilních existovaly patrně dvě souběžné vývojové větve této třídy. Jedna zahrnovala nízké bylinné typy a druhá dřeviny, které se silně uplatňovaly v karbonských lesích. V obou větvích se záhy rozlišily dvě skupiny, jedna s listy bez jazýčků (typy eligulátní) a druhá s listy, které měly na svrchní straně jazýček (typy ligulátní). Vývoj obou větví byl později značně potlačen, dnes jsou zastoupeny jen nepatrnými zbytky.

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

citace knihy: FLÓRA PRODUKTIVNÍHO KARBONU OSTRAVSKO-KARVINSKÉHO REVÍRU

    ÚSTŘEDNÍ  ÚSTAV  GEOLOGICKÝ,Eva Purkyňová,

Obálku navrhl Jiří Izera,Redaktora publikace: Marie Puchtová

Technický redaktor: Oldřich Dunka ,Vytiskly Středočeské tiskárny provozovna 113 v Praze,

13,00 AA - 13,26 VA - D 13*10192 - ST - 113-1875 61

 Náklad 300 výtisků — 03/11 — I. vydání,63 III

 

Ontogeneze u Lepidodendronu

V ontogenezi se nejprve vytvořil
oporný systém oddenků, pak
olistěný kmen a nakonec koruna.
 

       Fosilie kořenových systémů Plavuňí

 

Na kořenových systémech si můžeme povšimnout míst,kde se drobnější kořínky napojovaly na větší kořen....to jsou ty tečky.

 

 

 

Dále pak stojí za povšimnutí místa,kde kořínky jsou ještě vidět.U obrazku č.3 a 4 je jasně vydět jak se kořeny proplétaly.Lze na něm spatřit jak to asi vypadalo.

 

            Fosílie kůry Lepidodendronů

 

Lepidodendron diplotegioides

Krásný vzorek Lepidodendron diplotegioides . Tento druh je prý zde vzácností .

 

Lepidodendron aculeatum

trojice fotografií vzoru kůry Lepidodendron aculeatum

 

 Lepidodendron aculeatum

 

Lepidodendron obovatum

     kůra stromu Lepidodendron Obovatum.Lze si na jednom obrázku všimnout i struktůru dřeva...

 

               dekortikát Lepidodendron..........struktůra dřeva pod kůrou

 

              Fosílie kůry Sigillarií

 

Sigillaria Volzii

Sigillaria Volzii    -negativ+pozitiv

 

Sigillaria scutellata

Na ukázku krásný vzorek Sigillaria scutellata.Má opravdu detailně elegantní kresbu.

 

Sigillaria reniformis

Na obrázcích dva kousky vzorků Sigillaria reniformis.
 

 

Sigillaria Lacoei

Sigillaria Lacoei

Velice tenký slisovaný listový kmínek Sigillaria Lacoei.Tento druh se vyznačuje ve vzoru dvěmi čárkami vedle sebe.Měla by to být vrstva pod kůrou.

 

Syringodendron Porteri

Syringodendron Porteri - krásný vzorek

 

Syringodendron Porteri - Dva vzorky na ukázku.Krásně čitelné.

 

Sigillaria davreuxi

Velký plát kůry Sigillaria davreuxi

 

Sigillaria mamillaris

Sigillaria cf.mamillaris........motiv kůry stromu

 

Sigillaria sp.

       část slisovaného kmínku Sigillaria sp.   (listová větev)

 

Sigillaria sp

Zkamenělý otisk struktůry kůry Sigillarie.(hrubozrný pískovec)

 

           Sigillaria Sp.  -  větší kus kůry stromu  obr.1 a 2

                                spodní tři fotky.....slisovaný kninek  Sigillaria Sp.

 

Sigillaria elongata

 

krásný vzorek Sigillaria elongata

 

                  Hezky veliká fosilie Sigillaria elongata...

         

                    Na obr.č.3 druhá strana fosilie

 

obrázky z knihy.

-------------------------

Zdeněk V.Špinar . Kniha o pravěku . 2 přepracované vydání . Praha: Albatros . vydáno 1988 . str. 252 . ISBN 13-722-88 14/56

 

Language selection here!!!

 

obrázek Lepidodendronu

 

 

 

   Sigillaria -

   stromovitá

   plavuňovitá rostlina

 

 

Období výskytu plavuňí

Vrcholu rozmanitosti i maximálního podílu na biomase
dosáhly v karbonu .
V permu a v mesozoiku (druhohorách) byly zatlačeny
nahosemennými.
Stromové typy vyhynuly většinou již v triasu , ojediněle až v
křídě .

 
 
 
 
TOPlist