Alethopterides

Vějíře jsou velkých rozměrů. Jsou zpeřeně děleny ve vějířky protáhlého, kopina-tého tvaru, které nesou lístky dlouze jazykovité, ke špici často zúžené. Na vřetena přisedají celou šířkou báze. Jejich čepel spolu při bázi vzájemně splývá nebo alespoň sbíhá na katadromní straně po vřetenu. Okraje lístků bývají celistvá, rovné. Nají velmi charakteristickou žilnatinu, buď zpeřenou, nebo síťovitou. Střední žilka bývá velmi výrazná, rovná, postranní jsou jemné a husté. Oddělují se obvykle pod ostrým úhlem od centrální žilky, několikrát se vidličnatě dělí a ohýbají víceméně obloukovitě do kolmého směru k okrajům listů. Probíhají bud paralelně, nebo se vzájemně spojuji anastomózami a vytvářejí tak síťovitá oka. Vedle těchto postranních žilek, vycházejících ze střední žilky, jsou na lístcích ještě další žilky, které se odděluji přímo z vřetena, na něž lístky přisedají. Ty se stáčejí do směru rovnoběžného s ostatními postranními žilkami, tedy také více méně kolmo k okraji lístků.

 

Podle typu žilnatiny se rozlišují v této skupině dva rody:

 

Alethopteris Sternberg        - s žilnatinou otevřenou, zpeřenou

Lonchopteris Brongniart     - s žilnatinou síťovitou

 

Vyskytuji se však též druhy, které mají žilnatinu přechodného typu mezi oběma rody. V takových případech řídká žilnatina u lonchopterid má v okrajové části lístků charakter alethopteridní, tj. k okraji vybíhají volné žilky, a naopak některé alethopteridy vytvářejí v žilnatině místy síťovitá oka. Lonchopteridy patři k rostlinám, v jejichž listových čepelích se poprvé v dějinách rostlinstva vyvinula síťovitá žilnatina, která je velkým pokrokem ve zpevňování listové výztuže a umožňuje lepší rozvádění výživných látek. Vřetena alethopterid i lonchopterid mají v kůře podélné sklerenchymatické pruhy ("Sparganum" struktura) a ty se pak jeví na povrchu otisků jako jemné podélné rýhování. Taková vřetena jsou označována jako Aulacopterid vulgaris Grand'Eury. Jejich anatomická stavba je dnes dobře známa.

Alethopteridy náležejí k medulózním pteridospermám. Samčí výtrusnice srůstají ve zvonečkovitá synangia (např. typ Whittleseya). Vajíčka máji číšku přirostlou ke svému povrchu, činí proto dojem vajíček zcela nahých; přisedají nejčastěji při bázi lístků nebo místo nich. Semena jsou dosti velká, vejčitá, podélně hranatá (typ Trigonocarpus aj.), nejčastěji s rozlišenou sklerotestou a sarkotestou.

 

Z levé strany: 

Alethopteris  decurrens - ČR

Lonchopteris Brongniart - PL

Alethopteris  lonchitica - ČR

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

citace knihy: FLÓRA PRODUKTIVNÍHO KARBONU OSTRAVSKO-KARVINSKÉHO REVÍRU

    ÚSTŘEDNÍ  ÚSTAV  GEOLOGICKÝ,Eva Purkyňová,

  FLÓRA PRODUKTIVNÍHO KARBONU OSTRAVSKO-KARVINSKÉHO REVÍRU,

Obálku navrhl Jiří Izera,Redaktora publikace: Marie Puchtová

Technický redaktor: Oldřich Dunka ,Vytiskly Středočeské tiskárny provozovna 113 v Praze,

13,00 AA - 13,26 VA - D 13*10192 - ST - 113-1875 61

 Náklad 300 výtisků — 03/11 — I. vydání,63 III

 

Alethopteris  lonchitica

- svrchní Karbon ČR

 
 
 
 
TOPlist